THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po dlouhé době nadešel čas znovu se vypravit do staré známé polorozpadlé dřevěnice kdesi na Spojovací. Večer 24.9. se v Modré Vopici nesl ve znamení „jižanského“ BDM, do skromného přístřešku totiž dorazila horká krev – AVULSED, NATRON a PRION. První dvě jména samozřejmě není nutno nijak dlouze představovat, sami dobře víte, že když se řekne „Španělsko“ a „death metal“, musíte okamžitě vypálit „AVULSED“. To samé v bledě modrém platí o Itálii a NATRON. Ani poslední účastník, argentinští PRION, nejsou žádnými zelenáči, ba právě naopak, na scéně působí již od roku 1994 (první výlisek však vydali až o celých devět let později) a v současné době jsou pod správou renomovaných Comatose Music.
Do klubu dorážím téměř přesně na začátek setu PRION (úplně první kapelou večera byli LA SANGRE, nicméně jejich počínání bohužel nemohu nijak komentovat – rozvážný řidič linky 136 byl proti). Nebudu dělat ramena a rovnou raději prohlásím, že od PRION znám hlavně jejich poslední desku „Uncertain Process“, starší tvorbu jsem kdysi okusil pouze a jen z rychlíku. Sestava z Buenos Aires se pustila do díla s pověstným jihoamerickým temperamentem a předvedla barevný a hezky členitý set. Pokud mě paměť neklame, mimo jiné zazněla titulka „Uncertain Process“ a také „Anhedonist“. Příjemný úvod, nicméně to nejlepší mělo teprve přijít.
A také přišlo. NATRON jsou jedním z mých osobních top favoritů. Mé srdce navždy patří zejména památnému období 1999 – 2004, kdy sestava z Bari postupněvydala úchvatnou trojici „Negative Prevails“, „Bedtime For Mercy“ a „Livid Corruption“. Tenkrát Italové působili u Holy Records, kteří si svou vzácnou deathmetalovou ovečku doslova hýčkali (Holy Records jsou žánrovým zaměřením na míle daleko od BDM) a všechna tři uvedená alba vydali ve formě nádherných digipacků. A ke svému zlatému tvůrčímu období se NATRON samozřejmě vrátili i v Modré Vopici. V setlistu se objevily i novější položky z lehce slabšího „Rot Among Us“ (titulní, „Backyard Graveyard“ nebo „Bullet Of God“), nicméně jakmile starý známý šestistrunník Domenico Mele a spol. vytáhli z rukávu trumfová esa typu „Flatline“, „Hatemonger“ nebo „House Of Festering“, úroveň setu se okamžitě posunula o patro výše. NATRON citující z památných historických záznamů bych vydržel poslouchat živě mnohem déle než přidělených cca 40 minutek. Technický, hravý (hlavně strunné nástroje) a přitom maximálně natlakovaný tight BDM. Originál každým coulem a současně i jasný vítěz večera.
Pokud jsou NATRON „vážnou kapelou“, AVULSED jsou oproti nim uvolněnost sama. Díky častým tempovým zvratům, pro sebe tolik typickým melodiím, instrumentálkám i „catchy“ refrénkům nemůžou Španělé ani na vteřinku nudit (a to hráli více jak hodinu). A navíc mají ve svém středu moderátora par excellence, charismatického growlera Davida Sáncheze Gonzáleze (neboli „Dave Rottena“). AVULSED zahráli kompletní průřez kariérou, přičemž se dostalo i na téměř dvacet let starý debut „Eminence In Putrescence“. Pokud po mě chcete přesný setlist, nemohu tak úplně sloužit, musíte vzít za vděk následujícími skromnými poznámkami: „Carnivoracity“, „Gorespattered Suicide“, „Breaking Hymens“, „Devourer Of The Dead“, „Stabwound Orgasm“, „Horrified By Repulsion“, „To Sacrifice And Devour“, „Powdered Flesh“, „Sick Sick Sex“, „Burnt But Not Carbonized“ a na konci setu pak dvojka „Blessed By Gore“ a „Nullo (The Pleasure Of Self-Mutilation)“. Je nutno vyzdvihnout, že AVULSED rozhodně nepodcenili přípravu ve zkušebně, působili nesmírně sehraně, všechny stop-timy jim seděly snad na setinu vteřiny. Dokonale zábavný set a krásné zakončení jižanského BDM večera pod vlajkou „Ritual Zombi Over Europe Tour 2015“. Muchas gracias por vuestro concierto, cabrones!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.